Rádi bychom vám nabídli malou přednášku o akvarijních rostlinách, abyste lépe poznali jejich potřeby. Stejně jako ostatní živé organismy i vodní rostliny vyžadují pro svůj život a růst určité podmínky. Nejdůležitější jsou tyto tři faktory:
Fyzikální prostředí jako světlo či teplota
Biologické prostředí, například houby, býložravé nebo hrabavé ryby
Chemické prostředí jako makroživiny a mikroživiny
Pokud jde o hnojení rostlin, je důležité se zajímat o makroživiny a mikroživiny. Při přijímání nejrůznějších prvků využívají rostliny příslušné biologicky dostupné sloučeniny, například oxid uhličitý (CO2) jako zdroj uhlíku (C). V následující tabulce jsou zobrazeny různé prvky dodávané hnojením.
Makroživiny
Prvek
Biologicky dostupné formy
Účinek
Nedostatečná výživa
Upozornění
Uhlík, C
CO2
HCO3–
základní prvek veškerého života
Bez zdroje uhlíku nenastává fotosyntéza → spotřebování zásob energie → uschnutí rostliny
Dbejte na dostatečnou karbonátovou tvrdost (> 5 °dKH) ve spojení s hodnotou pH 6,5 až 8,5; možnost hnojení pomocí CO2
Dusík, N
NH4+
NO2−
NO3−
Stavební prvek chlorofylu
Nejdůležitější živina při tvorbě aminokyselin a bílkovin
Narušení látkové výměny → štěpení bílkovin → špatný růst kořenového systému → zbarvování a odumírání listů
Hnojení v závislosti na hustotě chovu a způsobu krmení:
doporučuje se mírné přidávání
Fosfor, P
PO43−
HPO42−
H2PO4–
Buněčná složka
Důležitý pro řízení buněčných funkcí
Zdroj energie
Úbytek chlorofylu, zvýšený obsah anthokyanu → zbarvení listů (podzimní listí)
Hnojení v závislosti na hustotě chovu a způsobu krmení: doporučuje se mírné přidávání, pouze v případě vyšší hustoty rostlin
Draslík, K
K+
Vliv na hospodaření s vodou
Narušené hospodaření s vodou → „vadnutí“
Snížený transport asimilátů → žloutnutí starších listů zvnějšku dovnitř
Nutné přidání
Sodík, Na
Na+
Regulace efektivního využívání vody
Ionty Na aktivují metabolismus rostlin
Není známo
Dostatečně obsaženo ve vodě z vodovodu
Hořčík, Mg
Mg2+
Hlavní složka chlorofylu
Přispívá k tvorbě bílkovin, uhlohydrátů a vitamínů (součást metabolických procesů)
Narušení fotosyntézy → světlejší místa na listech
Nutné přidání
Vápník, Ca
Ca2+
Stavební a funkční prvek buněčné membrány
Porucha růstu mladších listů → bezbarvé, žluté mladé listy
Nutné přidání
Železo, Fe
Fe2+
Aktivátor enzymů
Funkce při tvorbě semen a klíčků
Podíl na fotosyntéze
Snížená syntéza chlorofylu → nažloutlé listy se zelenou žilnatinou
Nutné přidávání
Síra, S
SO42−
HSO4−
HS
Základní stavební prvek esenciálních aminokyselin důležitý pro rovnováhu chlorofylu
Zásadní pro využití dusíku při metabolismu
Snížená tvorba chloroplastů a chlorofylu → zesvětlení nejmladších lístků
Snížená metabolická činnost, narušená syntéza bílkovin → nedostatečný růst
Doporučuje se mírné přidávání
Chlór, Cl
Cl
Vliv na hospodaření s vodou
Není známo
Dostatečně dostupný, neměl by se přidávat zbytečně
Mikroživiny (stopové prvky)
Prvek
Biologicky dostupné formy
Účinek
Nedostatečná výživa
Poznámky
Mangan, Mn
Mn2+
Aktivátor enzymů
Podporuje syntézu uhlohydrátů a bílkovin
Důležitý pro hormonální rovnováhu
Příliš vysoký nebo příliš nízký obsah → zesvětlení listů, změna barvy mladých lístků; místa později odumírají a zůstávají po nich malé podlouhlé dírky
Nutné přidání
Molybden, Mo
MoO42−
Aktivátor metabolismu enzymů
Součást nitrogenázy
Důležitý pro energetický metabolismus
Omezený růst → tvorba chlorózy, zesvětlení starších listů, deformace listů
Nutné přidání
Bór, B
HBO32−
H2BO3−
Součást pektinů v buněčné stěně
Ovlivňuje funkce v rámci metabolismu uhlohydrátů
Důležitý pro buněčné dělení, buněčnou diferenciaci a dlouživý růst buněk, stabilizaci buněčných stěn, tvorbu tkání
Blokování buněčné struktury, resp. buněčného vývoje → menší růst kořenů, změny na mladých lístcích
Nutné přidání
Měď, Cu
Cu2+
Součást syntézy bílkovin a fotosyntézy
Zlepšuje stabilitu stonků
Aktivátor enzymů
Blokování buněčného dělení a potlačování fotosyntézy → Srolování nejmladších lístků a jejich následné odumření
Nutné přidání
Zinek, Zn
Zn2+
Zvyšuje odolnost vůči chorobám
Součást enzymů, ovlivňuje enzymatickou reakci
Různé následné choroby jako omezený růst, změna barvy listů či jejich deformace
Nutné přidání
Kobalt, Co
Co2+
Váže dusík
Aktivátor enzymů
Zásadní prvek pro vitamín B12
Snížený příjem dusíku → změna barvy listů, nedostatečný růst (symptomy jako u nedostatku dusíku)
Mírné přidávání
Nikl, Ni
Ni2+
Zásadní prvek při přeměně dusíku
Menší využití dusíku → Tmavší a odumírající špičky listů
Mírné přidávání
Jód, I
I−
Stimulace růstu
Součást obranných mechanismů
Není známo, náznaky intoxikace při velice vysokých koncentracích
Mírné přidávání
Do seznamu by bylo možné přidat ještě množství dalších prvků. Titan (Ti) nebo chrom (Cr) sice nepatří mezi nejdůležitější, jejich účinky jsou však působivé. Výrazně ovlivňují intenzivní barevné odstíny jak u emerzních (nad vodou), tak také submerzních (pod vodou) rostlin.
Pokud jde o techniku hnojení, měli byste znát zákon minima i zákon optima tak, abyste se o své rostliny mohli starat co nejlépe, a abyste dokázali zabránit růstu řas. Veškeré živiny, které nepřijmou rostliny, totiž mohou využít případné řasy.
Zákon minima
Tento zákon říká, že veškerý příjem a přísun živin každého organismu se omezuje na nejnutnější množství živin. Pokud je například železo nejméně dostupné, snižuje se tím odpovídajícím způsobem i vstřebávání všech ostatních živin.
Pro znázornění vám ukážeme princip zákona minima na následujících vyobrazeních. První obrázek ukazuje výchozí situaci. Vidíte zde různé prvky (osa x) a faktor světla (oranžová) s příslušnou potřebou (osa y) rostliny. Zaznamenaná je optimální spotřeba (modrá) a spotřeba, kterou má rostlina k dispozici (žlutá). V našem příkladu je největší rozdíl mezi optimem CO2 a spotřebou, která je k dispozici.
Obrázek 1:
Na druhém obrázku vidíte dopady výchozí situace. Vstřebávání všech potřebných prvků se sníží v poměru k prvku, který je nejméně k dispozici (CO2). Skutečné vstřebávání se proporcionálně sníží (lila).
Rozmezí mezi lila a žlutou je k dispozici pro případné řasy, protože je nedokáží vstřebat rostliny.
Obrázek 2:
Zákon optima
Třetí obrázek znázorňuje zákon optima a to, jak lze tento zákon využít u domácího akvária. Jedna rostlina dokáže spotřebovat jen omezené množství živin (optimum, v našem příkladu znázorněno modrou), aby dosáhla maximálního růstu, vše nad toto množství zůstává ve vodě.
Tento stav je v podstatě nerealizovatelný v tak zvaných komunitních akváriích, takže cílem by mělo být rovnoměrné omezení všech živin. Nedochází zde k nedostatečné výživě a růst řas je výrazně snížený. Všechny prvky jsou proporcionálně zredukovány (poměry mezi optimem a spotřebou, která je k dispozici, jsou totožné).
Obrázek 3:
Složení vodní rostliny
Z orientace spotřeby vodních rostlin se vypočítá redfieldův poměr pojmenovaný po svém objeviteli, který popisuje atomový poměr fytoplanktonu (C, H, O, N a P) a byl průběžně doplňován o další prvky:
CO2 a H2O jsou pro rostliny nejdůležitějšími živinami. Jedná se o nejčastější látky. → (C106H263O110N16P1)1000
Poměr dusíku k fosforu činí 16 : 1. Protože se však ve vodě vyskytují ve formě dusičnanů (NO3) a fosfátů (PO4), je třeba dodržet poměr 11 : 1.
Stopové prvky jsou sice zapotřebí ve velice nízké koncentraci, přesto však jsou pevnou součástí. → Fe8Mn14Zn0.8Cu0.4Co0.2Cd0.2[xy]
Výše uvedené prvky se vyskytují v přirozeném prostředí vodních rostlin. Je proto životně nutné do umělého systému, jakým je akvárium, dodávat stopové prvky jako například měď či zinek.
